Vilu Skle­nářku posta­vil v roce 1906 továr­ník Rudolf Sey­kora pro svou pří­tel­kyni Otý­lii Sklenářovou-Malou, herečku a operní pěv­kyni Národ­ního Diva­dla, která sem za ním dojíž­děla na milostná dosta­ve­níčka . Na její počest byla vila pojme­no­vána. Mohutná rezi­dence, doslova uto­pená v zeleni lesů, se během let změ­nila z místa roman­tické lásky na školu v pří­rodě, výu­kové cen­t­rum cha­risma­tické sekty či lesní penzion.

Pro­jekt v roce 1903 vypra­co­val archi­tekt Vác­lav Roštla­pil a vila Skle­nářka se po rea­li­zaci stala nej­větší a sty­lově nej­pro­gre­siv­nější Roštla­pi­lo­vou rea­li­zací repre­zen­ta­tivní vily.

Zadání vily Skle­nářka je pokra­čo­vá­ním spo­lu­práce s pro­jek­tem zona­re­mix. Tento v let­ním semestru 2009 nabídl stu­den­tům k řešení 10ha plo­chy Domo­ra­dic­kého zámku s při­leh­lými pol­nostmi a hos­po­dář­ským záze­mím. Ate­li­é­rová tvorba byla zavr­šena měsíc trva­jící expo­zicí vypra­co­va­ných řešení v gale­rij­ním pro­storu pozdně barokní sýpky. Pra­cem se dostalo ohlasu v regi­o­nál­ních, ale i celo­re­pub­li­ko­vých periodikách.

V aktu­ál­ním zadání se dostá­váme do komor­něj­ších měří­tek /ve srov­nání s Domo­ra­dic­kým zámkem/ repre­zen­ta­tivní vily s při­leh­lým oko­lím. Poloha objektu upro­střed lesů, jakožto i nevšední ote­vře­nost inves­tora pro­gre­siv­ním a expe­ri­men­tál­ním řeše­ním ote­vírá širo­kou škálu mož­ných pří­stupů k tvorbě — od ryze uti­li­tár­ních až po silná kon­cep­tu­ální řešení na pomezí land-artu, envi­ro­mentu a archi­tek­tury jako bytostné práce s prostorem.