2D-3D: jak vytvořit navazující texturu

autor jan ~ 16. Prosinec 2008. tagy: , , . rubrika: model-render-grafika.

V zásadě exis­tují dva typy vzorků. První typ je jaký­ko­liv vzo­rek vyfo­cený z velké vzdá­le­nosti. Napří­klad tráva. Ote­vřete obrá­zek, posu­nete jej na každé straně o 50 % a poté štět­cem s měk­kou sto­pou “zama­žete” pře­krý­va­jící se místa. O tvorbě tako­vých vzorků toho bylo napsáno již více než dost, a tak nemá cenu se tím dále zabý­vat (tuto­ri­ály hle­dejte na goo­glu pod klí­čo­vými slovy seamless pat­tern/tex­ture).

Druhý typ je napří­klad násle­du­jící foto­gra­fie kousků dřeva, stejně jako jaký­ko­liv jiný vzo­rek s jasně danou struk­tu­rou. Jakmile se poku­síte pou­žít štětec (razítko) s měk­kou sto­pou, vznikne opravdu ošk­livá matla­nina, která původní struk­turu nepři­po­míná ani vzdá­leně. Proto musíme zvo­lit malinko odliš­nou metodu. Takže se dáme do práce.

Ote­vřete násle­du­jící obrá­zek v Photoshopu.

 

 

A posu­neme jej fil­trem Off­set (Fil­try — Ostatní, Fil­ter — Other) o polo­vinu doprava — tj. 200 px hori­zon­tánlě (obrá­zek je široký 400 px). Zatím si budeme vší­mat pouze jedné hrany (vlevo a vpravo).

 

 

Na zakrouž­ko­vané ukázce nahoře vidíte, že po posu­nutí neje­nom že vzo­rek nena­va­zuje (což bylo jasné), ale ani nemá stejný jas. A to nám teď vadí nej­víc. Poku­síme se proto tento — původně pravý spodní roh — zesvětlit.

Nástro­jem Obdél­ní­kový výběr (Rectan­gu­lar Marquee Tool) vybe­reme levou půlků obrázku — oblast vel­kou 200 x 300 px. Pou­žijte při­tom mož­nost zvo­lit přesně veli­kost funkcí Pevná veli­kost (Fixed Size).

 

 

Vytvořte novou vrstvu úprav (klik­nu­tím v paletce vrs­tev na černo­bílý kruh) Jas a Kon­trast (Brightness/Contrast). Jezdce posu­nujte doprava do té doby, až bude hrana upro­střed dole stejně světlá jako druhá polo­vina obrázku (pře­chod ozna­čený šipkou).

 

 

Následně do masky vrstvy nakres­lete line­ární pře­chod z černé do prů­hledné nástro­jem Pře­chod (Gra­di­ent Tool). Efekt zesvět­lení se tím apli­kuje pouze na místo, kde je v masce bílá barva — tedy přesně do původ­ního pra­vého spod­ního rohu. Nej­větší pro­blém jed­not­ného jasu tex­tury máme vyřešený.

 

 

Proto tyto dvě vrstvy slou­číme do jedné — svá­žeme a stisk­neme Ctrl + E a pokra­ču­jeme v práci. Zba­víme se špat­ného napo­jení upro­střed tex­tury tak, že vybe­reme jeden “pruh” dřeva, který poté nad pro­střední část zko­pí­ru­jeme. Pěkně dře­víčko po dřevíčku.

Pro násle­du­jící práci si zko­pí­ru­jeme vrstvu znovu (Ctrl + J), posu­neme opět o něko­lik pixelů hori­zon­tálně a začneme nástro­jemMno­ho­úhel­ní­kové laso (Poly­go­nal Lasso Tool) vybí­rat dosta­tečně široký pruh dřeva, od horní až po spodní stranu.

 

 

Na konci práce by náš výběr mohl vypa­dat při­bližně takto (pro lepší vidi­tel­nost je na ukázce obar­ven na oran­žo­vou barvu).

 

 

Se stále nasta­ve­ným výbě­rem při­dáme aktu­ální vrstvě masku — klik­nu­tím na ikonku v paletce vrs­tev (na ukázce zakrouž­ko­vaná). Tím máme jedno napo­jení vyře­šené. Pokud teď slou­číte všechny vrstvy do jedné a zku­síte si tex­turu posu­nout doleva nebo doprava, bude opravdu nekonečná.

 

 

Druhé napo­jení (nahoře a dole) vyře­šíme úplně stej­ným způ­so­bem. Všechny vrstvy slou­číme do jedné (Ctrl + E, Ctrl + Shift + E) a opět fil­trem Off­set posu­neme o polo­vinu smě­rem dolů — v našem pří­padě o 150 pixelů. To je ale ošk­livé napojení!

 

 

Vrstvu zko­pí­ru­jeme ještě jed­nou, opět posu­neme, vybe­reme vhod­nou část a při­dáme vrstvě masku. Nako­nec vše slou­číme do jedné vrstvy a tex­tura (skoro) hotová. Roz­hodně ji lze už napo­jit ze všech stran.

 

 

O čemž se můžete pře­svěd­čit nej­rych­leji tak, že vytvo­říte nový doku­ment dvoj­ná­sobné veli­kosti (800 x 600) a do něj tex­turu čtyři­krát pře­táh­nete. Násle­du­jící ukázka je doku­ment zmen­šený na 50 %. Tex­tura sice krásně nava­zuje, ale má nesou­rodý jas. Tyto místa pak na tex­tuře “svítí” a tím odha­lují, že se jedná o jeden obrá­zek něko­li­krát napojený.

 

 

Musíme se jich proto zba­vit. Vrá­tíme se zpět do původ­ního doku­mentu, vrstvu znovu zko­pí­ru­jeme a rozostříme ji fil­tremGaus­sov­ské rozostření (Gaus­sian Blur). Polo­měr volte tak, aby byly jed­not­livé části tex­tury slité, ale ne moc.

 

 

Tuto vrstvu odbar­víme - Ctrl + Shift + U.

 

 

A zvý­šíme kon­trast tak, aby vrstva obsa­ho­vala černou i bílou barvu — neje­nom stupně šedé. Nej­rych­leji toho dosáh­neme pou­ži­tím funkce Auto Levels - klá­ve­sová zkratka Ctrl + Shift + L.

 

 

Tuto vrstvu vybe­reme (Ctrl + A), zko­pí­ru­jeme do schránky (Ctrl + C), vrstvu skry­jeme a při­dáme novou vrstvu úprav Úrovně(Levels) — opět klik­nu­tím na černo­bílý kruh v paletce vrs­tev. Dia­log potvr­díme, pře­pneme se do masky vrstvy a vlo­žíme před­chozí vrstvu (Ctrl + V).

 

 

Opět vyvo­láme dia­log vrstvy úprav (klik­nu­tím na ikonku v paletce vrs­tev) a posu­neme pro­střední jez­dec smě­rem doprava.

Co jsme tím udě­lali? V před­cho­zích kro­cích jsme rozost­řili vrstvu a tím zís­kali prů­měrné jasy obrázku. Tím, že jsme nasta­vili tyto oblasti jako masku vrstvy úprav jsme nyní upra­vili svět­lost střed­ních tónů v mís­tech, kde byly jasy pří­liš roz­dílné. Tím jsme sjed­no­tili jas celé tex­tury, aby žádné místo nebylo moc světlé nebo nao­pak moc tmavé.

 

 

Pře­svěd­čit se o tom můžeme úplně stej­ným způ­so­bem jako minule. Pokud porov­náte tento obrá­zek s minu­lým tes­to­va­cím, je výsle­dek zna­telně lepší. Zbyly pouze dvě místa která stále ruší — na obrázku jsou ozna­čeny. Jedná se o pruh v pravé části a flek v pra­vém hor­ním rohu. Obě místa jsou moc tmavá.

 

 

Tudíž při­jde na řadu ještě jedna vrstva úprav kte­rou opět dola­díme střední tóny. Do masky nakres­líme bílým štět­cem místa, která chceme upravit.

 

 

Nako­nec ještě jeden tes­to­vací náhled. Teď je naše tex­tura kom­pletně hotová a při­pra­vena k použití.

 

 

Nako­nec ještě náhled na tex­turu ve 100% zvět­šení. Porov­nejte obrá­zek s úplně prv­ním, roz­díl je opravdu zna­telný. To je pro dnešek vše, takže vám jen popřeji hodně štěstí při práci a plno pěk­ných tex­tur. Uve­dený postup lze jed­no­duše apli­ko­vat na jakou­ko­liv podob­nou foto­gra­fii, ať už to je spa­dané pod­zimní listí, pohá­zené šroubky nebo kamenná zeď…

 

autor:  Václav Krejčí
zdroj: grafika.cz


komentuj: